Jsem 
Hlubokou očistou 
Byla jsem přitom vědomá, když jsem šla tou cestou 
Šli po ní také všichni zůčastnění, meditací Honopono
Miluj mě prosím a odpusť mi zároveň vše najednou 
Otevírám se svou opravdovou tváří, beze strachu přiznat
Pustit k sobě veškeré pravdy, i já jsem udělala mnoho chyb
Jsme jen přeci lidé, uklidním své emoce a budu zase motýlem 
Který se nadchl pro ten svěží vítr, když proniká do krajin 
Dotkl se skoro modré azurové oblohy, těch mnoho mráčků jsou s námi 
Přicházím si na vědění po svém, ale vždy je tam má spolupráce s vesmírem 
Vidím do tvých očí, možná emoce se usadila a chce jít prostě ven 
Na světlo denní a ty můžeš ji umožnit, proměnit se v dnešní zázrak 

Jsem 
Hlubokou očistou 
Svítí na mě slunce po nádherném ránu, jsem taková jako vyměněná 
Mě otočil se život o 180 stupňů, mohu jen doporučit, pusť světlo domů 
Přijdi k sobě, do přístavu bezpečí a korzuj do mystických hloubek 
Do své mysli, která byla časem zanešena zradou a určitými nepravdami 
Učila jsem se jak rozpoznat manipulaci, najednou přišla ta vnitřní síla
Pluji si jak na obláčku, protože slovo dalo péči, mohu svobodně létat
Jako ten motýl, co se mi tak moc líbil v zahradách, slunce mé na tváři 
Tak příjemně teplem šimrá, přišla jsem na způsob jak prohloubit city
Vlastně když opadl strach, stala se ze mě velmi citlivá žena, poupě 
Dám si záležet, abych byla jako zářivá rachejtle, ohňostroj na tvém nebi 
Potkáš člověka, můžeš být pro něj zhmotněnou reálnou inspirací, můzou božskou 

Jsem
Hlubokou očistou 
Propouštím snadno ty pouta, která mě držela ve vězení, vidíš jak dýchám?
Pocit zadostiučinění se dostavil, jdu polem plným ječmínkových králů a královen
Ty zlaté klasy, živina pro duši, pohlédla jsem na hejno racků u mola oceánů 
Každý má svou pouť, cestu, směr, aby se uzdravil a objevil přitom sebe skutečně
Já nalezla tolik podrobností, detailů, však při mě také anděl strážný stál 
Dotkla jsem se toho nekonečna ve vlastních snech, budeme nyní slavit hojně
Ve snu bylo spoustu dortů, mnoho rafinovaných v různých barvách, cítím vítězství 
Neztratila jsem se ve směru, který jsem tak silně cítila mou vnitřní intuicí 
Mohu poučovat vícekrát, ale nejlepší bude, když si to zkusíte sami prožít 
Na vlastní kůži, pohladila jsem tentokrát sebe a cítila blízký pocit sounáležitosti

Jsem
Hlubokou očistou 
Vím, že jsi spatřil i své stíny, pomohu ti je uzdravit, pak najednou vše bude neutrální 
Sleduji s nadhledem, jak se proměnila řeka mého života a vlévá se do blankytných částí 
Uzdravený motýl co si jasně vybral svůj směr, nalezla jsem to moudré odpuštění emocí 
Cítím jak ze mě všechno opadá jako strom v mém oblíbeném parku, jarní bude mít kabát 
Ukáže se ve všech nových barvách, přivítá mě svěžestí, ty cykly mládí beru po svém 
Potřebovala jsem jen poznat sebe a najít individuální cestu pochopení a zacházení 
Křišťálem když se dotkneš slunce, ukáže se jako diamant v plné kráse zrání času 
Ten drahokam a roste svou hodnotou, držím v dlaní pohled z milých cest za Tebou 
Můj život se proměnil v každodenní dobrodružství, klaním se tomu uzdravenému Já 
Mohu určit přesně místa, na které jsem zaměřila pozornost a dávky teplého světla 

Jsem
Hlubokou očistou 
Člověk někdy musí jít sám, aby si vzpomněl co si předem určil, v plánu své duše 
Čistím veškeré záznamy jako nová duše, která ráda zapomněla na to, co bylo dřív 
Já jen přikládám něhu do těch oblastí, abych si umožnila opravdový skutečný život 
Mohu ti tady dlouze hovořit, ale co teď cítím já, nedá se slovy upřesnit, cílit
Je to jako láska, probíhá současně mezi dvěma osobami, co cítí nedá se pochopit
Jen tak tiše pozoruješ a necháš se inspirovat, pak píšeš stohy básní do ucelených knih 
Zamilovanost je tak nádherně prospěšná věc, ale nesmíš přitom ztrácet sebe, svou podstatu
Úkol, který nám byl dán Bohem, že to není moderní? Kdo určuje co se teď v ulicích nosí?
Charakter je nejpůsobivější ozdobou, jakou může vyvolat duch, duše, zralá a upřímná 
Vzala jsem si svůj osobitý nejniternější šperk, ozdobila jsem se důvěrou ve vlastní schopnosti