Uchovám 
Svůj vnitřní květ 
To Božství kolem nás, v lidské přítomnosti, andělské 
Jdu cestou, kterou prošlo jen pár bytostí z nás, živých 
Jsem si vědomá, co přináším za zkušenosti, budu o nich psát
Budu toho celá plná, rozsvítila jsem své vnitřní světlo 
Ukazovalo na hloubku, srdečné krajiny, kde jsem teď právě já 
Beru do rukou klubko pulzujícího světla a vkládám na místa
Kde se tělo mé čistí, jako posvátný chrám, zahrady plné Lilií
A vzadu se pyšní strom Magnólií, můj majestátní bod ukotvení 
Vidím sebe přicházet často k tomuto stromu poznání, přikládám ruce
Osvěží mě mou vírou a jeho věrností, že tady mohl stát a pozvat mě 
Taková příležitost přichází jednou za život, spatřit sebe v celé pravdě

Uchovám 
Svůj vnitřní květ
Zahrnu ho vší láskou ze všech světů, i v těch ze snů, těch paralelních 
Dokonalá souhra naší vzájemné symbiózy, hladinami moří se zvedá 
Ta čistota, jako by nás vřele vítala, rozlévala se po našich tělesných chrámech 
Pozdravila jsem dnes bytost, mistrovského ducha, uměleckým skvostem 
Doplním pasáž o mnoho slovo více, jak krásné je dozrát do svého předem určení 
Anděl mi pošeptal má veliká tajemství, procházím se v nich zatím jako host
Návštěvník, který o to vše poprosil a jen s údivem nacházím nové cesty 
Jak to celé pojmout, vstřebat, svou vnitřní okrasnou květinou se ozdobím 
A kolemjdoucí procházející budou ohleduplní, já vstřebávám, rostu poznáním 
Víc opravdová, víc surová, každý mě zná, mnoho lidí mě uvidělo sedět tiše 

Uchovám
Svůj vnitřní květ
Mé všechny vzpomínky vezmu do dlaní, jako prostor nekonečné energie a vibrace
A budu do něj posílat záměry odpuštění, milost, která mi byla předána učením 
Prominout je nejposvátnější moudro, z těla se pak stává zázračný nástroj 
Vyvíjím metody, které by mohli pomoci pozvednout svět, lidská vědomí a nevědomí 
Svazek neuronů naváže na struktury a opravuje staré odchlíplé části, buničinou 
Vyzvedla jsem paměť do nepoznaných kvalit, jak se to celé vlastně přihodilo?
Kdo může zapomenout jen tak přes noc? Sedím tiše pod stromy a nechám volně přicházet
Mnoho příběhů a postav, však já hlavní hrdinkou, kolikrát jsem lidem omylem ublížila?
Prosím odpusťte mi, nevěděla jsem co činím, sobě, vám, tomu předurčení zvoleném mistry
Vstupuji do hojné krásné opravdovosti, budu taková, jakou jsem vždy chtěla být 

Uchovám 
Svůj vnitřní květ
Ano, ten kvítek všude proslulý, stane se legendou, vesmír sám vypráví o mě a o cestě
Vlastním intelektem projevuji vlohy nových učení, budu jako láska, která všechno spojí 
Jako nezastupitelný detail, který zahojil veškeré rány, jsme tady, abychom žili naplno 
Přivolám déšť a nechám se pohladit kapkou nejblyštivější, tancovat v dešti jako v Paříži 
A pak splyne ten ráj ve mě, to líbivé mnou vytvořené nekonečno, vrátila jsem se domů k sobě
Doprostřed mého vesmíru, můj domeček, který si nosím v srdci, v myšlenkách nesmrtelnosti 
Tak mnoho inkarnací a teď tady před Tebou stojím, volná, svobodná, obstála ve své zkoušce
Já mám budoucnost a bude velkolepější než kdy předtím, s pomocí kroků a zásluh jsem cílila přesně
Jsem zdobená tou největší ryzostí a ta stále bude naplňovat zrak nadějí z pohledů jiných dalších 
Ti, co stále bloudí na cestách a vysílají modlitby na balónku přání do oblohy, kde je mír všudypřítomný 
Jeden balón letěl přesně jasným směrem a zasáhl místo dosud nepoznané, opravdovou láskou vyšších světů