Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 1. 2025

V zátokách milých motýlů

V zátokách 

Milých motýlů 

Našla jsem ten pramen 

Pokryl vše co je mi svaté 

Ta lehkost mládí 

Přistálo mi na víčkách 

Třpytky ve vzduchu

To milé letní vábení 

Třeba se naučím létat 

A někam odletím daleko 

 

V zátokách 

Milých motýlů

To posvátné místo

Vytvořil duch Génius Locci 

Kdosi mu pošeptal 

Nádherná nová témata 

Budu se jimi zabývat 

Půjdu do hloubky přesností 

Namaluji křídou hranice 

Kam se můžeš zatoulat 

 

V zátokách 

Milých motýlů

Jsem napjatá jako struna 

Ale nikdy nepraskne 

Co Bůh spojil člověk nerozdělí 

Láska má tu vyšší moc 

Výsostně mě pohladila 

Já mohla stoupat dál 

Co si člověk nikdy nepředstavil 

Já žiji každým okamžikem

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Jsou tak hedvábní 

Baví mě je pozorovat 

Ten kmitočet křídel 

Jak se uvelebili u oázy krásy

Drží nad námi společenství

Vyšší síla ukrytá v nebi 

A mohu vyprávět dál 

Najde se i očitý svědek 

Tohoto velikého příběhu 

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Zvelebili mou pláž 

Byla taková v ústraní 

Všechny ty skutky 

Zahojil a smazal déšť 

Jsem už taková od pradávna

Však vyrostla jsem o píď 

Skulinka v mých zázracích 

Taková obnovená síla divů

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Pohladit smím a vstoupit 

Ten kousek mě 

Který se vyhřál na riviéře 

Ozdravný pobyt slunce 

A on mi umožnil vidět zase duhu 

Jaká to pozitivní znamení 

Víc než je jasné a zřejmé 

Pro úspěch jsem se narodila 

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Spatřila jsem ten malebný kraj 

A byl tam maják 

Tak výrazný a velkolepý 

Nelze jej přehlédnout 

Tyčil se za vodními sloupci 

Našla jsem s vírou pochopení

Jak dokáže čas 

Obrátit všechno vzhůru nohama

Jako noshled 

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Našla jsem zaprášený herbář 

To milé vzácné kvítí 

Zub času prolomil hráz 

Pohled jimi zvenčí 

Přes ty drobné kvítky

Přišla tady má pokora 

Na dobu zrání 

Jsem políbený duch hmotou 

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Tak hravé a průzračné 

Jsou tyhle místní oceány 

Vidím v odrazech nebe 

Co mi pošeptáš zrcadlo

Jaký má duše má přesah? 

Velebím se pískem okolo mušlí 

Měním jej na zlatý prach 

A foukám do krajiny 

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Jsem ta pláň 

Ten prostor na pohyby 

To jak lámu čas 

Nalézám léčivou sílu 

Takový cestovatel ve věk 

A ten všechno změnil 

Tolik se mé srdce zaplňuje 

Vlahým božským všehomírem 

 

V zátokách 

Milých motýlů 

Zvedám ruce nahoru 

Dotýkám se hybných sil

Něco co nás přesahuje 

A je vysoko nad námi 

Nevím čím to 

Ale asi jsem tím milována 

Život pro mě znamená víc 

Než by si kdo vlastně určil

Je to ohromný dar!