Otevřela jsem květ pestrý v sobě
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
Tolik mi patřil, rád se nadnášel
Poznal krásu světů, těch nejkrásnějších
Byla jsem přímo svědkem zázraků, nešidil mě
Můj Bůh, veškeré jeho božstvo, ti ostatní
Vyšší v předních řadách, pro můj rozkvět
Utřela jsem slzy a šla jsem dál, slzy štěstí
Dopadly v kapkách na tvůj práh lásky
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
Dál se rozvíjel, vzkvétal vnitřní manou
Ta božská prána z vrchů nebe, z těch pater
A tak vidím lány světla dál, kolem našich aur
Pracuji pečlivě na té své, ať je kolébkou pokory
Jsem tolik trpělivá, každým semínkem
Zrodí se nový lístek, vítá jaro vůní
Mohu děkovat za vše, žiji v zenovém ráji
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
Tvaroval se a obohacoval vlivy vnějšími
Uprostřed sladkým nektarem, obdiv, úžas
Nad něčím tak dokonalým, zrozeným
Vkládala jsem čistými úmysly, u jezera
Prvky jeho slávy, v ohromném květenství
Sám k sobě přivolá, moudré duše
Geniálně stvořená pro průvody, ti co bloudí
A najdou cestu, já jako maják
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
A zaznamenám do něj veškeré otisky
Kolikrát jsem pocítila lásku, ryzost z dnešního světa
Mohla bych se procházet nekonečnem
V tolika dimenzích a sférách, sahala jsem
Do nejhlubších hypnóz, učení Edgara Cayceho
Je mi vřelou inspirací, tak mnoho znát
A dál pokračovat v obrození a inovaci
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
Nebudu vám vyprávět co to znamená
Každý nechá růst ve své pravdě, mysli
Účinky svých pamětí, ty hojivé gesta
Tvaruji dál a nechám směřovat do světla
Duše má a ke všemu se přiznává, ví a chápe
Došla jsem do bodu respektu a uznání
Každý svou svobodnou vůlí, tvoří sám
Vím co je na mé cestě, silnou manifestací
Do hmoty, půdy matky země tolik ctnostné
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
A zanechám to nejcennější, nejryzejší
V každém skutku, vyrobené naší součástí
My myslitelé, posouváme se vpřed
V tak žádaných inkarnacích, mé stáří duše
Navštívilo kouzelných míst z dávných dob
Dovol mi s tím vším pracovat, obohatit se
Se svým slovním spojením, formulkou mantry
Vystihuje mě celosvětový mír, duševní klid
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
S jarem přicházel v podzimu se navrací
Tak mohu působit věčně až na samý kraj
Pak se rozhlédnu po krajině, v upřímném vděku
Že jsem mohla se zůčastnit tolika procesů
Ruším sliby z dob minulých, usmívám se
Vidím tu budoucnost předemnou, současnost
A až vyletí racek nad mraky, tiše poděkuji
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
A dál jsem byla tichý pozorovatel, kdo přišel
Kdo mě navštívil v mém zenovém ráji
Pustím do krajiny klid, v mých rukou
Tam kde proudí nádherná energie, mé dílo
Je to součást mě, směřovalo to do toho cíle
Předkládám text, již bez slibů a upřímně
Jsem jemný léčitel, uzdravuji očima lásky
Ty vize předemnou, tak mnoho božské
Naplňují tu skutečnost mé vzácné aury
Otevřela jsem květ
Pestrý v sobě
Šla jsem tou prašnou cestou, hladila obilí
Po jemných hlavičkách zrn, to žluté zlato země
Pláču ještě dojetím, co ve snu se mi ukázalo
Tak chápu vše nyní, plnými doušky užívám
Tu novou identitu, zrozená všemi vesmíry
Přikládám na srdce dlaň, umí vyrobit dráhy
Jsou plné světla, jdou za Tebou
A rozestoupí nás jiskry spojení mé blízké duše