Dal jsem 

Ženě květinu 

Umístil jsem ji do rukou, do jejich líbezných dlaní 

Důvěrně se na mě podívala, tiše pohlédla mi hluboce do očí 

Veškeré ty procesy dění, objal bych ji mile rád

Tu skutečnost, kterou ona zhmotnila skrz svou existenci 

Myslím na ní rád, je můj oblíbený anděl, spadl přímo z obloh

Rovnou sem k nám, těšívám se na ni každý den 

Dal jsem 

Ženě květinu 

Jsem takový poeta, romantický snílek a básník 

Tolik učarován její milou, hýřivou energií, je jako slunce 

Dnes koupalo se v mracích a jen zlaté proutky světla 

Vnímalo a zkoumalo moji tvář, má překrásné črty úsměvů 

Kotě zabloudilo k jejím spanilým nožkám, vzala jej do náručí 

Tiskla k sobě jako peřej nachových barev od červánků 

Dal jsem 

Ženě květinu

Byla to růže oblíbená bez trnů, každý kvítek nevinnost zrcadlí 

Přidal jsem hojivý lék k jejímu srdci, co asi vše prožila 

Zůstala stát, nemusela říkat nic, ten pohled jejích očí 

Vytesal bych ji jako sochu do ebenového dřeva a přidal nátěr na dlouhověkost

Je nejvyšších kvalit, pokožka plná mládí a vůně ženy 

Kterou jsem si tak oblíbil, vysnil její prvenství 

Proč nepřišla dříve do mých končin? Asi měla něco na práci 

Dal jsem 

Ženě květinu 

Uměla dar nalézt v každém něco na památku

Ty vzpomínky jako na obláčku, chci prožívat to nejkrásnější 

Něco o co se mohu opřít celou duší, tělem, ona by mě uspokojila 

Mám ohromné nároky pro život, pro společnost teď a tady 

Dávám střípky, lepím tu cennou hmotu k sobě, až původní verze se rozpadá v prach, balast? 

Ona mi dává smysl, odpovědi, které jsem dlouho hledal v horách 

Dal jsem

Ženě květinu 

Byla plná svěžesti hned z rána, ty první okamžiky procitnutí 

Naše dávné shledání, ona kouzlí všema barvama 

Pořídil jsem ji paletu barev, seděla před plátnem ve vší kráse 

Ach ta elegance vlezla do mých pokojů, rozprostřel jsem její vlasy na polštář 

Byla mým hedvábím bource morušového, splním ji každé pomyšlení

Přání a je jich více, v některých bodech se protnou semnou 

Dal jsem

Ženě květinu 

Ona jako zastánce těch slabších, sama jako nitka, stébla trávy 

Dal bych do ní celé počínání mého světa, však ona by jej unesla 

Tak moc silná je svou osobností, otevřela mnoho dveří zábrany 

Vnesla do nich lehkost a harmonii, ten klid co jsem spatřil poprvé 

Přináším celý zástup not, utvoří vzorec ve smyčkách líbezné hudby 

Poslouchal jsem rád v jejím náruči, přítomné byly hvězdy nad hladinou

Dal jsem 

Ženě květinu 

Takový prvorozený talent, zapisuji si do svých myšlenek 

Tvořím obrazy, vize, jak se spolu procházíme po nekonečných mořích

Nadnáší mě celý oceán když se směje v radosti a slasti 

Pokryla mě něhou a vášní, jakou jsem nikdy necítil 

Poznal jsem mnoho žen, ale ona je jen jedna, chci vymyslet způsob 

Jak by mohla existovat kde jsem já, ona patří do jiných realit a dimenzí 

Dal jsem

Ženě květinu 

Byla jako z obrázku, dlouho jsem ji tiše sledoval a zkoumal

Pokaždé mě překvapila jinak, taková holubice mezi pavími pery 

Mohu zas proniknout na její břeh, ale to nesmím 

Je křehká a uletí jako vážka nad hladinou kde není volná 

Znám její rysy z paměti, nezůstává někde nespokojená 

Každý má svého Boha a svou víru, která pokrývá vše 

Dal jsem 

Ženě květinu

Chtěl jsem ji mít ve své moci a ona teď dokončí svá díla 

Pozná někdo naše tajemství? Střežil jsem tak dlouho celý náš příběh 

Ona je urozená, nedá na sobě znát ani špetku ublížení a bolesti

Byl jsem tenkrát hlupák co zmařil její plány, třeba mi odpustí 

Takovým gestem pomoci na dálku, už je znova ve své síle a připravená 

Přeji ji to nejkrásnější, nemůže za to, že jsem se zamiloval…

Dal jsem 

Ženě květinu

Tu nejkrásnější pro mou princeznu, na rukou bych ji nosil 

Tolikrát jsem upustil svou mez, své hranice, ona mě toho naučila 

Rostu stále s ní v myšlenkách, ty naše vzpomínky 

Dvě spřízněné duše, byla má neoddělitelná součást 

Můj miláček na hraní, který mě okouzlil svou pokorou a skromností 

Zahrnul bych ji zlatem a drahokamy, kdyby zůstala 

Dal jsem 

Ženě květinu 

Mnoho dárků ve vzácném čase, naše cesty byly dosti zábavné 

Byl jsem jako malý kluk, co poznal opravdovou ženu

V náruči své lásky, jsem se zklidnil, utišil, a teď nevím kde je 

Mohu se jen domnívat, že je šťastná a nic ji nechybí 

Přeji ji na dálku to nejlepší, a ona si to zasloužila 

Já jsem teď učitelem trpělivosti jak na ní zapomenout, jak znovu existovat dál