Óda na radost 

Do duše proniká 

Ty průduchy světla, zrodila se prvotní příležitosti 

Jak se víc obohatit duševními vhledy a rovinami 

Má duše je takový unikát, učí se velmi snadno a lehce 

Je jak líbezný květ, který se právě rozvinul pompézní hudbou 

Všechna sláva k němu přichází, přijímá dary za svou existenci 

Óda na radost 

Do duše proniká

Může být krásnější, než všechny jediné, zaujme tě svým příběhem 

Všímá si okamžitě snových změn, jak je v rozpuku 

Jemným hláskem přes sonety vášně, vyzvu ji k tanci 

Celý parket nám patří, a když se rozední, ta radost

Touha obejmout celý svět, mohu se nadchnout 

Pro tu rozkoš, která každým srdcem prostupuje do jeho nitra 

Óda na radost 

Do duše proniká

Obzvlášť vyjimečnými celky, jsou v každodenních rituálech 

Veškerá ta loučení nabrala určitý směr, proměnil se v hvězdný prach 

Milión třpytek na dlani, pošlu je do krajiny mile rád 

V tom rozpětí křídel labutí, nechám si omotat hlavu 

Božskou přítomností a ty reliéfy, které vytvořila hladina vodní 

Vítám úplné zázraky na mou tvorbu srdcem 

Óda na radost 

Do duše proniká 

Nevynechá žádného místa, osudí bylo vytvořeno vesmírem

Čtyřlístek své listy má v srdíčkovém ztvárnění 

Přitahuji ještě více, zážitky vznešenější na emoce 

Ta vlna dojetí, dostaví se ještě rychleji, tak hlasité ozvučení 

Jásot, ta čistá nadšení, můj hormon oxytocin vesele si zpívá 

Mám slavný příchod, vytvořím z něj epopej 

Baldachýny mraků nádherně mě pojmou hustotou 

Óda na radost 

Do duše proniká 

Beethoven tak rád psal, usínal v operách, pochopil však někdo díla mistra? 

Vezmu si lupu, zbystřím zrak, budu studovat bez ustání

Noty, které mě konejší hudebním srdcem, mohu snad zapomenout?

Na umění, na kterém se podíleli samotní andělé a archanděl Gabriel? 

Když jim dáš volnou ruku, posouvají se přesně na místa 

Kde je vůbec nečekáš, vysílají můzy do terénu 

Óda na radost

Do duše proniká 

Rozvíjím svůj talent, umění, stoupám po schodech 

K tomu nejvyššímu vesmíru, který tady vše řídí 

Dosáhnu osvícení, a velmi rád vezmu tu příležitost 

Vidět inspiraci, kde dřív nebyla a vložím do ní zlatý čas 

Jedné milostné éry, která právě skončila, může začít druhá

Jsem vždy připraven zapojit touhu s něhou do dalších z žen 

Óda na radost 

Do duše proniká 

Ve vší výsosti a počestnosti, já urozený mládenec 

Který si získal celý svět, obliby mám dosti a to mě motivuje tvořit dál 

Nasávat tu atmosféru, když jdu lesy nebo venku chumelí 

Honosné klobouky dam v prašných cestách parků 

V zahradách, kde jsem se pomiloval s nejpůvabnějším kvítkem 

Byla samá kudrlinka, šarm připomínající Baroko…

Óda na radost 

Do duše proniká 

Otevírá každý její pór, ta sounáležitost sdílení

Přeji si plodit mnohé skutky, velebit písmena v nádherná slovní spojení 

Každá milá dáma, dívka, co otevře své srdce

Je pro mě velkorysý dar, cítím to vše najednou

Jak chvějí se nedočkavostí, kdy zase napíšu další dílo, operu

A uvedu v publikum, novou scénu a žánry archů 

Óda na radost 

Do duše proniká 

Znám každý kout, ženská milá tajemství v rubínu srdce 

A jak se velice zčervenají když pocítí ostych, emoce, které nečeká 

Jsem vždy ohromně překvapen, každá vypadá jinak 

A když začne ples, chvějí se jim kolena, když muž přijde blíž 

Odrazy světel mám v živé paměti od jejich safírů a diamantů 

Jsem znalec na princezny ze všech říší v okolí 

Óda na radost 

Do duše proniká 

Já mám rod urozený, vznešený, a to mi umožňuje pravomoc 

Obdivovat a studovat další krásy světa, nalézám v přírodě 

Ona ke mě sama hovoří, v jemných tónech tvorby 

Pestrost je mi nadevše, jsem sám bouřlivý divák 

Je mi potěšením dál sdílet co jsem zažil a zvedlo mě ze židle 

Život umí být tak autentický, přes tu slast vzrušení, nový rozptyl vášně