Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 12. 2024

Prach mé milované země

Prach 

Mé milované země

Zve mě do úbočí, přes pole práh, stoupá tvorba myšlenkou 

V obilná zrna, a já je pohladím, budu je v srdci hřát

Cesta k mému domovu, je naplněna slávou gladiátorova srdce

Ten vřelý cit ke mě stoupá a konejší duše předků 

Římská kolébka moci, každého kdo je zrozený v této době 

Byl jsem to i já, úctyhodný poustevník orientálních koutů civilizovaných měst 

 

Prach 

Mé milované země 

Zvedá se jak vane vítr, nese kousky těch zbytků ostatků

Králů, kteří zaseli svá úrodná pole, nech mě s přesahem 

Označím ty místa, byla Bohy požehnána po celé generace 

Procházím ty místa jako duch, jako vysvobození pro mnohé další 

Uzdravil jsem boly, strasti lásky, terapií duchovních sil 

Přihlížím po stopách přítomnosti, z dob minulých zbyl jen moudrý pramen 

 

Prach 

Mé milované země 

Obtéká oceány moří, žlutý písek, který hřál do plosek nohou

Šel jsem po nábřeží k písečným dunám, to milé shledání 

V otčenáš jsi na nebesích, mě velebí se tisíc představ a jedna noc 

Byla mi osudnou, zahrávat si s mistry hříchů, byl jsem podveden 

Má duše se přišla rozloučit, přerušit ten věčný koloběh 

Jako modrý úctyhodný plamen, aura vzplanutí 

 

Prach

Mé milované země 

V noci zdál se mi sen, o nelítostném souboji mužů 

Nemohl jsem jinak dopadnout, to jsou ty čáry osudu 

Dostalo se mi vysvobození, došel jsem na druhý břeh 

Z něj teď pozoruji jak se na mě dívá její tvář, tolikrát jsem ji hladil při rozbřesku 

Mí milí vládci jsou nesmrtelní, však prokázali mi velkorysou čest 

Mohu pobývat kde chci já, bez omezení, bez limitů lidské mysli 

 

Prach 

Mé milované země 

Táhne se do veškerých dálek moří, voda tak slaná, lahodná 

Jako ústa ženy, kterou jsem miloval, na rukou nosil 

Tady je posvátný déšť, přichází v malém množství srážek

Světlo, žhavá koule na nebesích, houpe se v síti dítko 

Nevinný pohled má, do tolika mých podob, můj dědic 

Můj věrný nositel myšlenek, přepsal jsem v plátna na jemný len 

 

Prach 

Mé milované země 

Okna bez vitráží, vysoká porodnost místního obyvatelstva 

Šamanské léčení skrz věrné prameny poznání starců

Byl jsem milován, všude vítán s úctyhodnou péčí 

O mě se mluvilo v kopcích, tak praví legendy svatého písma 

Sám promlouvám teď nyní k duším, mohou opustit ty zacyklené kličky 

Uniká pára z nádob kukuřičných klasů, zlato dříve vzniklého původního obyvatelstva

 

Prach

Mé milované země 

Tak jsem se shledal, s milovanou vlastí, mojí zemí 

Po které jsem se tolikrát procházel, v hlubokých meditacích 

Nechal rozkvést květ vnitřní a v bambusových listech

Ty jeho procesy hmotou, mohu zaznamenat ještě píli 

Neunikne mi žádný detail nového zrodu mlčení 

Umím číst v astronomických mapách, tak běžná lidská vlastnost

 

Prach 

Mé milované země 

Ruce, dlaně mé ženy, má dlouhé vlasy a rumělce ve tvářích

Přináším růže, na znamení oddanosti a lásky, kterou jsem ji přislíbil 

Z nádvoří slyším dětský smích, křik a pláč, má domovina 

Byla mi tak dlouho vzdálená, mohu se přiblížit myšlenkou 

V obrazech vzpomínek, taková důvěrná projekce

A ona zahájila sama ozdravné procesy, čas neexistuje 

 

Prach

Mé milované země 

Cítím na vlastní kůži to tropické slunce, chce mou kůži zvelebit 

Opřít se do snědé barvy, voní zde melasa z ovocných šťáv a tabáku 

Starci zde působí v tichosti, místních anekdot jsem slyšel dost 

Můj duch jakoby ožil a město s ním, v nich lidé, které jsem znal 

Tak vypadá ten ráj v celé své víře, budu hostem slavností dešťů 

Potkám tam tebe v aleji stát, pole obilných pšenic a zrn 

 

Prach 

Mé milované země 

Běžím za tebou, tak jsem se konečně dočkal, ještě chvilku 

Naše rty se setkají ve vášnivém polibku, já hrdý gladiátor 

Co se zamiloval do své paní, vracím se z cest, z dlouhé mise 

Splnil jsem veškerou svou čest a teď abych se vrátil 

Tam, kde příběh začal, má veliká kapitola a jak se zrcadlí 

 

Prach

Mé milované země 

Dnes už chápu, jakou hodnotu má rodina, láska, předci 

Setkal jsem se v místech a s pokorou, hlasy, mluvili ke mě 

Musel jsem nalézt sebe a pak svou hrdou matku, otce 

A teď tady stojím před domovinou, skromné to stavení 

Budu vyprávět vnukům co jsem ve světě zažil, těch mnoho objevů 

Dobrodružný a sám popoháněn myšlenkou, že potkám svou životní lásku….