Prach mé milované země
Prach
Mé milované země
Zve mě do úbočí, přes pole práh, stoupá tvorba myšlenkou
V obilná zrna, a já je pohladím, budu je v srdci hřát
Cesta k mému domovu, je naplněna slávou gladiátorova srdce
Ten vřelý cit ke mě stoupá a konejší duše předků
Římská kolébka moci, každého kdo je zrozený v této době
Byl jsem to i já, úctyhodný poustevník orientálních koutů civilizovaných měst
Prach
Mé milované země
Zvedá se jak vane vítr, nese kousky těch zbytků ostatků
Králů, kteří zaseli svá úrodná pole, nech mě s přesahem
Označím ty místa, byla Bohy požehnána po celé generace
Procházím ty místa jako duch, jako vysvobození pro mnohé další
Uzdravil jsem boly, strasti lásky, terapií duchovních sil
Přihlížím po stopách přítomnosti, z dob minulých zbyl jen moudrý pramen
Prach
Mé milované země
Obtéká oceány moří, žlutý písek, který hřál do plosek nohou
Šel jsem po nábřeží k písečným dunám, to milé shledání
V otčenáš jsi na nebesích, mě velebí se tisíc představ a jedna noc
Byla mi osudnou, zahrávat si s mistry hříchů, byl jsem podveden
Má duše se přišla rozloučit, přerušit ten věčný koloběh
Jako modrý úctyhodný plamen, aura vzplanutí
Prach
Mé milované země
V noci zdál se mi sen, o nelítostném souboji mužů
Nemohl jsem jinak dopadnout, to jsou ty čáry osudu
Dostalo se mi vysvobození, došel jsem na druhý břeh
Z něj teď pozoruji jak se na mě dívá její tvář, tolikrát jsem ji hladil při rozbřesku
Mí milí vládci jsou nesmrtelní, však prokázali mi velkorysou čest
Mohu pobývat kde chci já, bez omezení, bez limitů lidské mysli
Prach
Mé milované země
Táhne se do veškerých dálek moří, voda tak slaná, lahodná
Jako ústa ženy, kterou jsem miloval, na rukou nosil
Tady je posvátný déšť, přichází v malém množství srážek
Světlo, žhavá koule na nebesích, houpe se v síti dítko
Nevinný pohled má, do tolika mých podob, můj dědic
Můj věrný nositel myšlenek, přepsal jsem v plátna na jemný len
Prach
Mé milované země
Okna bez vitráží, vysoká porodnost místního obyvatelstva
Šamanské léčení skrz věrné prameny poznání starců
Byl jsem milován, všude vítán s úctyhodnou péčí
O mě se mluvilo v kopcích, tak praví legendy svatého písma
Sám promlouvám teď nyní k duším, mohou opustit ty zacyklené kličky
Uniká pára z nádob kukuřičných klasů, zlato dříve vzniklého původního obyvatelstva
Prach
Mé milované země
Tak jsem se shledal, s milovanou vlastí, mojí zemí
Po které jsem se tolikrát procházel, v hlubokých meditacích
Nechal rozkvést květ vnitřní a v bambusových listech
Ty jeho procesy hmotou, mohu zaznamenat ještě píli
Neunikne mi žádný detail nového zrodu mlčení
Umím číst v astronomických mapách, tak běžná lidská vlastnost
Prach
Mé milované země
Ruce, dlaně mé ženy, má dlouhé vlasy a rumělce ve tvářích
Přináším růže, na znamení oddanosti a lásky, kterou jsem ji přislíbil
Z nádvoří slyším dětský smích, křik a pláč, má domovina
Byla mi tak dlouho vzdálená, mohu se přiblížit myšlenkou
V obrazech vzpomínek, taková důvěrná projekce
A ona zahájila sama ozdravné procesy, čas neexistuje
Prach
Mé milované země
Cítím na vlastní kůži to tropické slunce, chce mou kůži zvelebit
Opřít se do snědé barvy, voní zde melasa z ovocných šťáv a tabáku
Starci zde působí v tichosti, místních anekdot jsem slyšel dost
Můj duch jakoby ožil a město s ním, v nich lidé, které jsem znal
Tak vypadá ten ráj v celé své víře, budu hostem slavností dešťů
Potkám tam tebe v aleji stát, pole obilných pšenic a zrn
Prach
Mé milované země
Běžím za tebou, tak jsem se konečně dočkal, ještě chvilku
Naše rty se setkají ve vášnivém polibku, já hrdý gladiátor
Co se zamiloval do své paní, vracím se z cest, z dlouhé mise
Splnil jsem veškerou svou čest a teď abych se vrátil
Tam, kde příběh začal, má veliká kapitola a jak se zrcadlí
Prach
Mé milované země
Dnes už chápu, jakou hodnotu má rodina, láska, předci
Setkal jsem se v místech a s pokorou, hlasy, mluvili ke mě
Musel jsem nalézt sebe a pak svou hrdou matku, otce
A teď tady stojím před domovinou, skromné to stavení
Budu vyprávět vnukům co jsem ve světě zažil, těch mnoho objevů
Dobrodružný a sám popoháněn myšlenkou, že potkám svou životní lásku….