Vím 

Není to sen 

Jen pouhá skutečnost, jak tvořit myslí, tak evolučně napřed 

Dávám si do vínku, skutečnost v opravdové sny 

A kdo mi věří, stojí mi za zády anděl, mám na rtech růž 

S grácií a nóblesou probudíme Génius locci tohoto místa 

A přizveme všechnu slávu hvězd, sídlí také na nebi ve mě 

Stéká po mě světelný diadém z lustrů křišťálů 

Vím 

Není to sen 

Stoupám bez ostychů dál do ráje vědomí, má duše má rej 

Zanechala na schodech ve slavnostní pásky 

Nové zóny úspěchu, můj vyvolený

Nastal čas sklidit ódu nadšení, nový hvězdný profil s jiskrou 

Však co hřeje nadále i nás, to jak slunce se koupe v mracích

A důvěrná flétna nese se krajem, můj ráj spanilý

To Božstvo samo tvořilo opět z lásky ke své vlasti země 

Vím

Není to sen 

Probouzím tak důvěru ve vlastní klenot, ta grandicióznost 

Jsem seriózní, váhám jenom chvilku pro ten moment drama 

Nastavím se světlu ve tváři, zdobí mě ten holý fakt 

Informace co nesou se po větru, zanechávám až z posledních řad 

Však co je to za ozvěnu, šťastnou náhodou vznesla námitek 

Tak probouzí se mé zlato k proclení zkoumavým pohledem diváků

Vím 

Není to sen 

Jdu dál, nebojím se výšin nebe, však jsem opatrná 

Kam uložím paměti lidstva, nechám se zaposlouchat 

Do kapek deště o okenní parapet, stalo se mi tradicí 

V zimních měsících probouzet jara mého mládí jako na opuce 

Zpěvný pták slavík přihlásil se o duet s přírodou královnou v moci 

Splynu s pozadím, s listy co posouvá vítr na druhý břeh 

Vím 

Není to sen 

Zaposlouchám se znova, co mi chce krajina říct 

Je dnes tak tichá, mírumilovná, sotva slyším její sdílení 

Ta pnoucí ohromná síla, byla tady dávno dřív, teď plyne sama

Má vlastní bod uznání, dvořila jsem se já bezostyšně 

Můj revír je astrologická mapa v má započatá souhvězdí 

Na plosky nohou zanechává bílý prach, sněhobílá peřina 

Vím 

Není to sen 

Procitám s obrovskou dávkou tepla a světla naděje

Otevírám knihu zaprášenou s ručně malovanými lekníny 

Ti poslové vody mění nás, ve struktury perel diamantů 

Jako na stéble trávy, která se houpe v zámeckém parku 

A vytvoří reliéf pahorkatin střípků myslitelských rozumů 

Páni králové seděli v řadách uprostřed, za oponou hrál bajonet

Vím 

Není to sen 

Zkusím se rozplynout jako jemněhmotný duch 

A cestovat do hlubin moří, předběhnu čas ve smyčce 

Půjdu po hlasech hudby v zámecké opeře diva na sofa 

Skrz plátna bílých Magnólií, stojí předemnou Ctirad, jméno mé 

Shrne klobouk a rukavičky z pravé kůže obchodníka mistra v odvětví 

Jsem celá omámená že jaká vize mi přišla na podívanou 

Vím 

Není to sen 

Pouštím tam lehký šarm, ve světlech nočních úřadů 

A pomyslně tvořím linky dalších počinů, takový efekt motýla 

Vrátit se do minulosti a změnit důležitou podstatnou část 

Cítím změny v přítomnosti, svět se dobrem vyruší 

Opustíme brány matrixu jako kličky s úsvitem a pak …..

Přijde znovu Génius Locci tohoto místa na věky 

Vím 

Není to sen

Hrát byla má volba však s předstihem, věnuji se již dlouho

Tomuto umění času bez prognóz života, však jen lehce

Zvedá mě ze židle vůně toho období, bohatých plesů 

A výstavních skříní, mě zjevil se mládenec z dnešní doby

Promluvil na mě a ponoukl k vyššímu cíli ve vědomí 

Duchovní kámen Amethyst spojil naše cesty v revoluci 

Vím 

Není to sen 

Ať lidské se zdá být nemožné, mě přišel zázrak a zaklepal na dveře 

Dlouho nevídaný host! Bylo to jako poprvé a mnou dlaní 

Projela vzpomínka na osudné rozpohybování talenty 

Které jsem nikomu neřekla, zatajila před mnohými zraky 

Ale teď přímá linka spojení! Přišel čas ukázat světlu 

Kdo je tady průvodcem času po celé délce sebepřijetí ….